1. Péče odborníků

Při každém nákupu dětské obuvi žádejte přiměřené velikosti nohou Vašeho dítěte tak, aby vybraná obuv odpovídala tvaru, délce a šířce jeho chodidla.

2. Správná délka

Vždy zkontrolujte vzdálenost mezi nejvzdálenějším bodem oblouku paty a koncem nejdelšího prstu. Obuv musí být vpředu před prsty o 10 - 15 mm delší než chodidlo. Polovina tohoto prostoru slouží jako rezerva pro pohyb prstů při chůzi, druhá polovina umožňuje správný růst chodidla.

3. Správná šířka

Správná šířka obuvi znamená, že odpovídá obvodu nohy v místě prstových kloubů.

Pokud je bota příliš široká, nedostatečně fixuje chodidlo, noha se v ní klouže a poškozuje prsty zvýšeným tlakem na obuv. Úzká bota kromě nepříjemného pocitu omezuje krevní oběh a zároveň deformuje nepřiměřeným tlakem přední část chodidla. Zároveň je vhodné upřednostnit boty s oblým tvarem špičky namísto úzkého.

4. Zkoušení obuvi

Obuv důkladně přezkoušejte jejím obutím vestoje, po předchozím přeměření chodidla. Je vhodné zkoušet celý pár bot, s přejitím se po prodejně.

5. Materiálové složení bot

Je nezbytné vybírat obuv vyrobenou z přírodních materiálů, jako např. přírodní usně a textil. Jsou měkké, prodyšné, absorbují zvýšenou fyziologickou vlhkost dětské nohy a zároveň se díky svému složení vhodně přizpůsobí anatomickému tvaru chodidla. Tyto materiály vyhovují náročným hygienickým požadavkům také z hlediska nežádoucího kožního dráždění.

Za nevhodné materiály považujeme různé plasty, poroméry a koženky. Protože jsou tvrdé, těžko se přizpůsobují tvaru chodidla a jsou neprodyšné. Pro malou schopnost odvádět vlhkost z povrchu kůže mohou být příčinou nepříjemných plísňových onemocnění.

6. Hmotnost a střih obuvi

Obecně platí zásada - čím lehčí, tím lépe.

V nejmenších věkových skupinách dětí je vhodné preferovat nízkou kotníkovou obuv, šněrovací nebo uzamykatelnou textilním páskem, resp. na zip, z co nejlehčích materiálů.
Střih by měl odpovídat tvaru chodidla tak, aby dítě při chůzi neomezoval.

7. Stélka obuvi

Dětské nohy se fyziologicky potí více, než nohy dospělého člověka, přičemž největší zdroj vlhkosti představuje ploška nohy. Proto by měla být každá dětská obuv (zvlášť uzavřená) ve vnitřní nášlapné části vybavena stélkou, resp. vkládací vložkou ze savého přírodního materiálu. Stélka, resp. vložka plní zároveň podpůrnou funkci pro správné tvarování příčné a podélné klenby chodidla a brání tak zdravotním komplikacím způsobujícím plochou nohou.

Vhodná vložka funguje také jako izolační vrstva proti pocitu studených nohou.

8. Ohebnost a tlumící vlastnosti obuvi

Velmi důležitá je z hlediska funkčnosti dětské obuvi její ohebnost. V místě, kde se chodidlo při chůzi ohýbá, tj. v oblasti prstových kloubů, musí být obuv co nejohebnější.

Tvrdá nepoddajná podešev zvyšuje únavu, narušuje pohodlí při chůzi a zdravý vývoj nohy. Podešev by zároveň měla mít dostatečné tlumící vlastnosti, aby nezpůsobovala nepříjemné pocity při chůzi po nerovném povrchu.

9. Opatek

Opatkem rozumíme vnitřní dílec v patní části obuvi, který by měl být dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý.

Správně vybraná bota musí chodidlo dokonale fixovat tak, aby nedocházelo k nežádoucím bočním pohybům patní části nohy. Při dlouhodobém používání bot s nevhodným opatkem může dojít k zafixování patologického vyjetí kotníků směrem dovnitř - tzv.. valgózní postavení chodidla (při správném stoji jsou paty mírně vybočené směrem navenek - varózní postavení). Vybočení kotníků dovnitř je často spojeno s plochou nohou a její bolestivostí.

10. Podpatek

Podpatky by měly být u dětské obuvi co nejnižší, s velkou plochou pro udržení stability.

Zásadně se nedoporučují boty s vysokými štíhlými podpatky.